Ahoj. Na začátku bych se chtěl ospravedlnit od chyb,
které zde uvidíte. Tyto chyby nevznikly mým přepisem. Ty jste si vyrobily
sami a v zájmu co největší autentičnosti jsem je zde zanechal. Někteří
šťouralové (že jo Šimone) možná budou hledat pravý důvod jinde, a vězte, že
máte pravdu. Ano, snažím se tím zakrýt chyby, které vytvořím mým zápasem s
klávesnicí a s vlastními znalostmi (neznalostmi).
Gizmo
Obsah:
- 1. den – z Prahy na Soumarský Most
- 2. den – po vodě do Pěkné a vlakem a pěšky zpět
- 3. den – přesun přes Vyšší Brod na Herbertov
- 4. den – DPH na Herbertově
- 5. den – po vodě do Rožmberka a pěšky zpátky
- 6. den – druhé DPH na Herbertově
- 7. den – přesun na Zátoň
- 8. den – přesun přes Český Krumlov na louku Slona
vraného - meziden – den bez slunce na Slonu vraném
- 9. den – DPH na louce Slona vraného
- 10. den – pěší výlet do Českého Krumlova
- 11. den – Makačí den
- 12. den – výstup na Kleť
- 13. den – přesun na Dívčí kámen
- 14. den – přesun do Českých Budějovic
- 15. den – návrat do Prahy
- Slovo závěrem
neděle 27. července (1. den tábora)
(v původním textu je
uvedeno chybné datum 27.8.)
Milý deníčku
Dnes jsme přijely na první tábořiště. Začali jsme stavět
stany (některé byly nové). S pomocí vedoucích se nám to po chvíly podařilo,
ale většina makaků to zvládla sama. Stejně nám to ale bylo na nic, protože
bylo dusno a nedalo se v nich vůbec být. Poté jsme se optimisticky vydaly
vyzkoušet jaká je voda. Několik makaků jelo pro dřevo a zbytek si rozděloval
práce jako je např.: donesení vody, zkontrolování příborů atd….
Když se vrátili makaci ze dřeva, tak jsme ho nařezali. Pak se rozdělovalo
do posádek. A jako každý rok byly k večeři buřty.
pondělí 28. července (2.den tábora)
Ráno začalo jak jinak než deštěm. Rozespalí makaci
probuzení nepříjemným vlhkem šířícím se jejich spacáky se v plavkách
vypotáceli ze stanů a v zápětí se, až s nebývalým nadšením a neskrývanou –
dosud neviděnou – touhou splnit svým kapitánům jejich přání, vrhli do
chladné řeky, odkud opět bleskurychle vypluli.
Následující snídaně byla mokrá a nepříliš výživná,
jelikož na nás služební posádka šetřila a všechno pomazánkové máslo si
později spořádala někde v ústraní. Stačila všeho všudy krátká hodina na to,
aby se všichni makaci připravili a vyrazili na etapu do Plané, která
probíhala velice pokojně, až na pár individuí, jež postupně popadala do řeky
poté, co se střetla s tvrdou realitou větví vyčuhujících nad vodu.
Ovšem, jak už to bývá, nakonec jsme našeho cíle dosáhli a
mokří, utahaní a psychicky zdrcení jsme se přesunuli do vlaku, ze kterého
jsme následně vyskákali a se zbytky vší naší energie jsme vzali útokem kopec
Stožec, kde se pár makaků z ciziny pokochalo pohledem na velice důležitou,
krásnou a hlavně zarostlou kapli. A opět jsme vyrazili na dlohou a
strastiplnou cestu – směr tábor.
Kdyby nebyla zakončena silným – ale opravdu silným
deštěm, určitě by sklidila veliký úspěch. Bohužel, osud nedal a při návratu
a poté i po strávené noci, měli makaci mokré již všechno. Tím bylo všem
jasné, že to bude velice, velice deštivý tábor.
Sajmon Černý
úterý 29. července (3.den tábora)
Milý deníčku
Ráno jsme vyjímečně nešli do vody, protože jsme museli
balit. Vstávali jsme o půl hodiny dřív to znamená v 7:30. Začalo poprchávat
a my jsme stále balili potom v 10:00 přijel autobus. Společně jsme do něj
naložili pádla, pumpy, vesty a tak dál. Potom nás autobus převezl přes
Lipno. V autobuse se nám stalo pár malých nepříjemností. Jeden z makaků se
pozvracel. Po té co autobus zastavil šli jsme se podívat do města. Ve městě
jsme měli třičtvrtě hodiny rozchod potom jsme si dali oběd a hurá do
kláštera. Tam nám Miky předvedl báječný výklad. Nakonec jsme si poslechli
klášterní varhany. Pak jsme šli spátky do kempu k řece, tam jsme nafoukli
rafty. Někteří z nás se převlékli, dali jsme rafty na vodu. Po chvilce
pádlování jsme narazili na šlajsnu jménem Vyšebrodská. Měli jsme lego až na
tábořiště. Postavili jsme stany, vykoupaly jsme se a šli do lesa hrát hry
potom jsme šli na večeři a strávili jsme večer u ohně, zazněla píseň hajduly
dajduly a my šli spát.
středa 30. července (4. den tábora)
Milý deníčku
Ráno jsme jako obvykle šli do vody, samozřejmě se všem
makakům do vody nechtělo.Pak jsme se šli převléknout. Hned po převléknutí
jsme všichni šli k ohni, to zrovna přijel akademik. Akademika vyslíchali na
policejní stanici a vašek se ptal jestli neznáme nějaké detektyvi. Všichni
makaci aspoň jednoho detektiva znali a tak jsme je nadiktovali Vaškovi a ten
je napsal. Vašek nám pak řekl že volal do Vídně a řekl nám že Komisař Rex
teď nemá čas ale že jeho bratranec Komisař Ex čas má. Pak jsme do lesa šli
hrát různé hry vrátili jsme se z lesa a připravovali se na slavnostní oheň.
Po chvilce začal oheň a přišli ohnivci ho zapálit.
čtvrtek 31. července (5. den tábora)
… bez oslovení …
Čtvrteční ráno se dá považovat za jedno
z nejospalejších. A také nejukrutnějších. Poprvé nás probudil Akademik
výkřikem „ kurva vstávejte, vždyť chčije!“ a zahnal nás do stanů. Avšak
tohle 1. probuzení, včerejší slavnostní oheň a u některých i spánek pod
širým nebem tak unavil, že většinu z nich Vaškovo tiché počítání
prostě nevzbudilo. Týrání pádlem se naštěstí nekonalo. Koupání bohužel ano.
Během snídaně makaci zaznamenali ztrátu
Karla (kapitáni na to pravděpodobně přišli o něco dřív). Vašek okamžitě
volal policii, aby jeho zmizení oznámil na patřičných místech. Poté nám
kapitanát sdělil, že v důsledku ztráty vozidla nemůže dojít k plánovanému
přesunu na Zátoň až do chvíle, než seženeme náhradní dopravu.
Takže jsme zůstali na Herbertově –
k ohromné radosti některých makaků, kteří již měli všechno sbaleno. Kapitáni
vyhlásili DPH. Je to zvláštní, ale vypadalo to, jakoby všechny štěpné hříčky
měli vymyšlený předem. Z toho možná vyplývá, že Karlova krádež nebyla zas až
tak náhodná. Že by byl Akademik skutečně pachatelem? Nechtěl náhodou
zabránit našemu setkání s detektivem S. Houmlesem? Je snad možné, že by ten
milý a šlechetný chlapec s dětskou tváří byl vrahem, otrlým lupičem nebo
bezohledným násilníkem? Snad nám na tyto otázky odpoví stopy, které tento
neopatrný zločinec po sobě jistě zanechal.
Jak již bylo řečeno, kapitáni si pro
nás vymyslili několik štěpných hříček. Oblíbené městečko Palermo a poté
jakýsi kombinovaný závod, jehož účelem jistě bylo rozvíjet muskulaturu,
výdrž, paměť, sebevědomí a křehkou dětskou mysl každého z makaků.
Po návratu na tábořiště jsme se
najedli. V průběhu oběda vtrhnul do tábora komisař Ex s novými informacemi.
Nalezl ztraceného Karla. V Rožmberku. Není krajně podezřelé, že komisař Ex
dokázal najít naše vozidlo během tak krátké doby? Co když je i Ex ve spolku
s těmi tajemnými zločinci? Nevyskytuje se až moc často ve společnosti
podezřelého Akademika? A nakonec, proč měl na sobě S. Houmles dámský kabát?
Každopádně po detektivově skandálním
odhalení jsme nafoukli rafty a vydali se do již zmíněného Rožmberka. Cesta
proběhla klidně, akorát ke konci nás ani nepřekvapil nepříjemně hustý déšť.
Těsně před přistáním pršet přestalo. Převlékli jsme se do suchého a vydali
se do Rožmberské kobky.
V mučírně jsme se setkali s oním
nepříjemným pánem, se kterým se tam setkáváme snad každý rok. O právu
útrpném toho věděl skutečně dost. Jeho výklad byl poutavý a názorný –
někteří makaci jej pocítili skutečně na vlastní kůži. Z mučírny jsme
odcházeli neradi – nepodařilo se nám totiž přesvědčit Majdu, aby porušila
bobříka mlčení.
Po umučení byl v plánu rozchod. Měli
jsme celých 30 minut na to, abychom sehnali něco k jídlu a našli pohodlné
WC.
Po té půlhodině jsme se sešli na předem
určeném místě – vedle Rožmberského veřejného domu. Jakýsi muž nás však hned
po několika minutách vyhodil – zřejmě se mu nelíbilo, že si makaci utahovali
z jeho zákazníků.
Po jeho razantním zákroku jsme se
vypravili na cestu zpět na Herbertov. Ten je od města vzdálen pouze 6 km,
nicméně pro některé makaky i taková cesta znamenala utrpení. Ve městě totiž
splácali všechno možné jídlo dohromady a pak jim z toho nebylo zrovna moc
dobře. Navíc nás zhruba v polovině cesty zachvátila jedna z předpovězených
krátkých přeháněk. Ale: přesto všechno byla tato cesta minimálně pro jednoho
člověka krásná a nezapomenutelná.
Ta přeháňka trvala asi 4 hodiny, které
jsme po příchodu strávili ve stanech. Skutečně krátká přeháňka. Pršet
přestalo zrovna při večeři.
Hned po ní jsme se sešli u ohně,
zazpívali si a zahráli pár her. Obzvláště hříčka „Ryby“ měla obrovský
úspěch, hlavně v podání Pepy a samotného Admirála. Kolem půl desáté zase
začalo pršet a tak jsme byli donuceni, Skutečně DONUCENI, zálézt do stanů a
spát.
pátek 1. srpna (6. den tábora)
Milý deníčku
Dnešní den začal jako obvykle ranní
koupelí. Všichni makaci se střemhlav vrhali do ledové vody a hbitě z ní
vybíhali zahalujíce se do ručníků.
Kapitáni pro dnešní den připravili DPH.
Hříčky, které byly velice štěpné. Dopoledne jsme hráli hry „naslepo“. 1. hra
VEĎ SVOU SLEPOU POSÁDKU spočívala v tom, že jeden člen posádky musel
navigovat ostatní členy své posádky tak, aby prošli po slepu předem určenou
trasu. Další hra spočívala na stejném principu, jako stará známá hra
pavučina. Úkolem šátkem oslepených makaků bylo, že museli projít podél
provázku co nejrychleji označenou trasu.
Po dobrém obědě jsme opět navázali na
předchozí program. Svou rychlost jsme si vyzkoušeli při honičce a hře na
mravence. Poté jsme se odebrali do lesa, kde na nás čekala hra LODĚ. Né všem
makakům se podařilo vyváznout bez zranění.
Po návratu do tábora se makakům
naskytla příležitost vykoupat se pod jezem. Po vyčvachtání jsme se vrátili
do tábora, kde na nás čekali kapitány připravené rakburgry. Žádnému makaku
se však nepodařilo překonat rekord (17). Po dojezení rakburgrů nás čekala
krátká přeháňka. Když skončila, tak jsme zasedli k ohni. Tam nás Honza
obeznámil s programem následujícího dne.
Po několika písničkách přišlo na řadu
povyšování. Dvě makačky do řad plavčíků a makačka a makak do řad lodníků.
Také jeden z našich drahých kapitánů oslavil už své 22. narozeniny. A proto
byl po právu, náležícímu pouze oslavencům, vhozen do vody. Následovali dvě
hodiny písniček, večer ukončila písnička Hajduky.
sobata 2. srpna (7. den tábora)
Sobotní ráno začalo jako obvykle
budíčkem a radostnou koupelí, jejímž účelem je nejen dokonale vzbudit ještě
rozespalé makaky, ale i smýt z nich špínu z předešlých dní.
Poté co se služební posádka dostatečně
osušila, přišla na řadu snídaně. Housky s máslem a medem, makaci se najedli
a přišlo na řadu balení a připravování na etapu Herbertov – Zátoň. Obzvlášť
balení dělalo někomu potíže. „Blejdi“ totiž museli svůj stan pod přísným
Pepovým dohledem přebalovat, věřte tomu, šestkrát, než se jim ho povedlo
nacpat do svého obalu. Jinak se snad ani nevyskytl jiný, větší problém,
který by nám bránil v odjezdu.
Když bylo vše připraveno, zavelilo se
k odplutí a my jsme se vydali na poměrně pěknou a plynulou etapu, která
proběhla, až na pár vodních bitek, v poklidu. Za zmínku stojí snad jen oběd
a fakt, že celou cestu vůbec nepršelo, ale naopak bylo pěkné a slunečné
počasí.
Ke konci etapy nás už na břehu
vyhlížela Exina, aby nám oznámila, kde se máme utábořit. Přistáli jsme a
začali stavět stany.
Ondra – zbíječka, se rozhodl složit si
zkoušku vaření pro celý tábor. Bude prý dělat smažený sýr. Byli jsme
donuceni škrábat brambory. Po malé chvilce vykonávání činnosti se v táboře
našli papíry, na nichž bylo vyobrazeno několik portrétů a jeden z nich byl
dokonce zakroužkovaný. Ty listiny tu prý nechal Houmeless.
Když už Ondra nechtěl pomoct s večeří,
vydali jsme se hledat osobu na obrázku. Nebylo snadné ji najít, ale povedlo
se nám to. Ten pán seděl pod stromem, vedle sebe měl napůl vypitou láhev
rumu a zakrojoval si vysočinu. Dozvěděli jsme se od něj mnoho zajímavých,
ale zároveň matoucích informací. Vrátili jsme se do tábora, kde na nás čekal
Ondrův smažený sýr s bramborami. Několik makaků sice litovalo, že si na
dnešní den nedalo bobříka hladu, ale dá se říct, že většině ostatních smažák
chutnal a Ondra si za něj zaslouží podpis.
Umylo se nádobí a všichni se sesedli
kolem ohně. Zde se jako obvykle probral plán na příští den, zazpívalo
několik písniček a hrály se i velice štěpné hříčky. Nejzajímavější ale byla
debata o vodnících a prorokovi, kdy se pár jedinců snažilo vysvětlit
ostatním své teorie.
Večer proběhl poklidně a nastal čas jít
do postele. Několik odvážlivců spalo, i přes varování že jsme na Zátoni, pod
širákem a ostatní se odebrali do svých stanů.
Nesmíme ještě opomenout, že se
v průběhu celého večera tvořily krátké fronty na místních kadibudkách. Že by
ta večeře?
neděle 3. srpna (8. den tábora)
Dnešní ráno začalo jako vždy koupelí,
snídaní a ranní hygienou. Za zmínku stojí snad jen „neobvykle“ suché počasí
na Zátoni, které se nezkazilo ani ráno.
Nafoukli jsme rafty, zpakovali věci a
vydali se na etapu Zátoň – slon Vraný. Bylo vedro a všichní se nudily a
proto část cesty (po Krumlov) probíhala ve znamení bitev a
stometrových rozestupů mezi rafty. V Krumlově jsme zdárně překonali všechny
jezy a volně dopluli až na Slona (přejmenovaného na „Vosí Hnízdo“), kde se
od nás odpojila návštěva tří agentů. Rozbili jsme tábor a chtě-nechtě jsme
se vydali na dřevo. Hned po jeho zpracování se kapitanát spolu se služební
posádkou vrhl na přípravu bramboráčků, která se poněkud protáhla :-).
Někteří makaci se pak snažili přivodit si zdravotní potíže jejichž průběh je
přímo úměrný počtu snězených placiček… Když už nezbyl ani jeden bramborák
tak se všichni odebrali ke spánku.
meziden mezi 3. a 4. srpna
Mezidenní ráno začalo jako obvykle koupáním v ledové
řece. Potom se šli makaci převlíct ze studených plavek do suchého oblečení.
Mezi tím co se makaci převlékali tak služba připravila snídani až se makaci
zasytili snídaní tak s nadšením a radostí se vydali hrát štěpnou hříčku.
Všem makakům bylo divné že nesvítí slunce i kapitanát se divil. Po snídani
jsme šli na dolní louku kde byli připraveny svíčky u kterých byly písmenka
s čísli. Na konci hry jsme vyluštili, že máme jít po modrých křížích které
jsme následovali. Po chvilce cesty jsme narazili na pásku a šli podle ní. Na
makacích bylo vydět, že jsou nevyspalí po chvilce cesty jsme narazili na
proroka který mluvil německy moc jsme mu nerozuměli ale na konec něco jo.
Dostali jsme od něj i papír kde bylo písmo samozřejmě německy. Nechtěli jsme
proroka moc dráždit a proto jsme šli do tábora kde jme se dozvěděli že jsme
propásli oběd a , že už je večeře po večeři jsme si zaspívali u vohně a
ulehli do mokrých spacáků.
Bohouš
pondělí 4. srpna (9. den tábora)
Meziden byl opravdu náročný, a proto
byl budíček až o hodinu později. Bylo strašné vedro, a proto jsme ranní
koupel skutečně přivítali. I další aktivity se odehrávali ve vodě.
Hra spočívala v postavení co největšího
a poté co nejhezčího mužíka z kamenů. Všechny stavby byly vskutku
originální. Potom nás čekala další štěpná hříčka v lese, kde nebylo takové
horko. Byla to jedna z oblíbených her procvičujících paměť. Další nová hra,
která byla se zavázanýma očima spočívala v tom, že jsme měli nahmatat šutry,
ze kterých byla sestavena trasa. Vybraným jedincům Vydra s nadšením
předčítal rubriku SEX-MAIL z oblíbeného časopisu TOP DÍVKA. Poslední hra
byla zaměřena na paměť a rychlost. Jeden člen z každé posádky vyběhl pro
jeden z papírků rozhozených po lese. Na večeři byla kuřata podle šéfkuchaře
Šimona, jejichž kvalita byla poznat na Bohoušových nočních činech. DPH
zakončil zvuk dvanáctistrunné kytary v rukou Milana.
Ahoj Marťa a Marťa (alias DOUBLE)
úterý 5. srpna (10. den tábora)
Den v Krumlově
Jako každý den začal i tento raní koupelí, ale s rozdílem
od ostatních dnů že makaci šli do vody s „úsměvem“. Protože bylo teplo.
K nadšení všech kapitánů.
Poté co jsme se převlékli a nasnídali, šly si rychle
připravit věci do batůžků. A po té co se připravily na únavnou cestu do
Českého Krumlova mohly konečně vyrazit. Při této cestě se EXINA velice
bavila štěkáním na psy, dokonce se i jeden pejsek který byl na balkoně bál.
Když jsme dorazily, myslím si že většina makaků si
uvědomila že tato cesta v takovém hycu stála za to! Ve městě byl skoro
dvouhodinový rozchod.
Dostali jsme svačinu a při tom nám Gizmo rozdával dopisy
a pohledy. Ještě než byl úplný rozchod když byla většina makaků připravena
jít ke stánku s ledovou tříští, nám Honza oznámil dvě zajímavé soutěže:
- první spočívala v tom že měli makaci zjistit kolik
chtějí za apartmá v celkem útulném hotelu „U města Vídně“. To zjistily
skoro všichni makaci. - a druhá že asi 5 makaků dostalo „mucholapky“ a mělo je
vyměnit za nejcenější věc – na prvním místě se umístilo originál CD o
které se postaral Karel a Zdeněk. Na druhém místě vodovky – autor neznámý.
Třetí místo obdržel unikátní odpadkový koš, karty a pátá se nepodařila
vyměnit.
Po ukončení rozchodu šly makaci do dolů v ČK, do kterých
se těšily neuvěřitelně, těšili už jen pro to že jako obvykle nevyjde žádný
makak z dolů čistý. Když byli všichni makaci tak úžasně špinaví, vydali jsme
se do bazénu. Tam probíhalo skoro hodinové topení makaků a kapitánů na
vzájem. Po usušení dostali makaci svačinu, po svačině se makaci rozdělily na
dvě skupiny – tu co jdou pěšky, to byli většinou blinkaču a ti co chtěli jet
na raftech. Královská se tentokrát sjížděla asi jen 3x, ale za to jsme
vyděli přímo úžasný sjezd Kikiny na kánoi a poté kapitány na raftu jak se
snažily dostat se do vracáku. Když všichni makaci konečně dorazily do tábora
– vyfoukly rafty večeře byla skoro hotová.
Když byli všichni po večeři a připraveni u ohně začalo se
spívat a hrát na kytaru jelikož začínal makačák někteří odvážlivci byli u
ohně až do 3.00.
středa 6. srpna (11. den tábora)
Ráno nezačalo obvykle. Vstávalo se až
v 8.55 a koupel byla do jisté míry dobrovolná. Tu vedl Roman. Po chvíli
pauzy se dostavila snídaně, kterou představovalo pečivo a marmeláda. Musí se
uznat, že ušla, protože se na ní nedalo nic zkazit. Bohužel, došlo
dřevo, a tak se šlo do kopce, nakácelo se, z kopce a nařezalo se. A protože
byl makačí den, šlo se štěpit do lesa. První hra byla velice podnikavá –
hrálo se na Pedofilní ovečky, přičemž tuto hrůznou chorobu přenášela Martina
– ta mladší. Druhá tak zábavná nebyla – městečko Palermo. Další hra ani moc
hrou nebyla – byl to vlastně trest pro Blady. Trénoval se vojenský nástup ve
formě vyřazovačky. Musel být ale zrušen pro neschopnost Bladů. To už ale
došel uran ke štěpení, takže se šlo obědvat. Oběd byl oproti minulé svačině
– kyselému japku o něco složitější – Čínská polívčička, taky se na ní nic
zkazit nedalo, jenom Káťa jí nebyla schopna nalít. Pak si makaci dopřáli
odpolední siestu, pár se jich vyzvracelo a šlo se štěpit. Bylo totiž krásné
počasí. Štěpila se hříčka velice podobná hře Maršál a špión. Akorát se tu
masili navzájem Němci, v čele s hitlerem, britové, v čele s Churchilem a
sověti, v čele se Stalinem. Všem se to líbilo, obzvlášť jednomu Bladovy,
který chtěl být hitlerem a také se jím stal. Když ho ale agent KGB vyřadil
ze hry, velice se rozčílil a začal po Stalinovi (jiný makak) házet šišky a
řvát: „vy rudý …“ a připojil velmi neslušný výraz. Po této hříčce, kde
vždy vyhráli Briti, následovala sladká svačina. Poté si makaci usmyslili, že
si zahrají znovu městečko palermo. Pár se jich ale posadilo opodál. Ti buď
zvraceli nebo prodávali Martinu. Další, poslední hříčka byla Pašeráci. Tam
ve strátě oblečení vyhrály Martiny, které tam věčně pobíhali v plavkách.
Dočasný Admirál se při tom málem uslintal k smrti. Pak byla skvělá večeře –
nepovedené špagety a nakonec se usedlo k táborovému ohni. Tam byla vláda
zpět předána do rukou pravých kapitánů. Pak šlo pár písní a nakonec i
Hajduli dajduli.
čtvrtek 7. srpna (12. den tábora)
Drahý deníčku
Dnes ráno nás neprobudili kapitáni, ale
kapela Snou. Všichni makaci se poté vykolébali ze spacáků a rozespalý se
počali převlékat do plavek. Všichni jsme se jako obvykle radostně vydali do
ledové vody. Pak následovalo zabalování do batohů, jelikož na dnešek byl
připraven výlet na kopec Kleť. Cesta na Kleť byla velice náročná, proto
každý makak uvítal krátkou chvíly odpočinku. Na vrcholu nás však čekalo
zklamání, protože jsme měli něco hledat, ale nenašli jsme nic. Skoro nikomu
se totiž nechtělo hledat. Sestup byl samozřejmě snadší než výstup a proto
nebylo potřebí tolik chvil odpočinku. Po cestě do tábora se hrála hra, která
spočívala v rychlosti a paměti. Hned po dohrání hry (to znamená příchod do
tábora) počaly přípravy na slavnostní oheň. To znamená, že se šlo na dřevo.
Zatím co někteří se zabývali hledáním soušek, zbylí se vydali na roští. Po
přípravách bylo pro makaky připraveno divadlo Petrovy věci. Všem se to moc
líbilo.
Slavnostní oheň se vydařil. Ohnivci
byli: Obě Martiny, Šimon a Ondra. Dnes se povíšilo mnoho lidí. Zazněla píseň
Hajduly dajduly a šlo se spát.
Dobrou Noc!
pátek 8. srpna (13. den tábora)
Páteční ráno jsme zahájili tradiční
velice oblíbenou koupelí. Osušili jsme se a spěchali si zabalit věci.
V plánu byla totiž předposlední etapa – Na Dívčí kámen. K snídani jsme
dostali pomazánkové máslo a hned po té jsme pospíchali zabalit si stany.
Nikomu to nečinilo velký problém kupodivu ani Blejdům. Když jsme vyrazili
bylo už pořádné vedro. Po cestě nás potkal jediný jez, před kterým jsme se
naobědvali. Jeden z makaků se pokusil zdolat v singlu šlajsnu, ale přecenil
se a v závěru tak musel vykrysit. Do tábora jsme se dostali ve čtyři hodiny.
Povinně jsme postavili stany. V táboře bylo děsné vedro a tak si pro nás
kapitáni vymysleli výlet na Dívčí kámen. Tam jsme si zahráli hru „Kapitán na
roztrhání“, která u makaků vzbudila velký ohlas. Poté jsme se vrátili do
tábora na večeři. Pak jsme si sedli k ohni. Zahráli jsme několik písniček a
přečetli si SMS, kterou nám údajně poslal Houmeles, stálo v ní, že se máme
dostavit k mostu. Tam nás však nikdo nečekal. Vrátili jsme se. V táboře jsme
našli Houmelese. Tvrdil, že nám žádnou zprávu neposlal. Navíc jsme zjistili,
že nám chybí Gizmo, který se ztratil právě u mostu. Zpráva byla jen
vodníkova léčka. Vrátili jsme se k mostu. Tam jsme našli vzpouzející
ho se vodníka. Byl děsně zlý a ošklivý. Tvrdí, že o Gizmovi nic neví. Už
jsme se chtěli vrátit, ale Exina našla stopu. Ta vedla nahoru k lesu. Tam
nás čekala bojovka a pak cesta do jeskyně kde jsme našli ležet Gizma. Náš
řev ho probudil a vodník Půlpita zjistil, že málem utopil svého vnuka.
Příbuzní vodníci se šťastně setkali. Půlpita nám pak, na důkaz své nápravy,
dovolil abychom vypustili dušičky, které věznil. Pak jsme se vrátili do
tábora. Někteří makaci si ještě zazpívali, ale nakonec šli všichni spát.
sobota 9. srpna (14. den tábora)
Milý deníčku, předposlední den tábora
začal jako všechny předchozí tedy koupelí nyní už v dost špinavé Vltavě.
Potom se už hladoví makaci začali dožadovat snídaně. Když znělo „první
kolo!“ rozběhli se pro snídani, ke které byla houska s medem. Potom někdo
přišel s tím, že na dívčím kameni je pro nás schovaný poklad. Všichni jsme
se ho vydali hledat. Hledali jsme celkem dlouho, ale nakonec jsme přece
jenom ten poklad našli. Donesli ho do tábora a tam ho spravedlivě rozdělili
– byli to sladkosti. Hned potom jsme dostali instrukce, že máme dokonale
vymést a sbalit stany, protože v ČB už je potřebovat nebudeme. Všem se to
postupem času povedlo. Zatím co se začal připravovat oběd, šli jsme na
louku, kde jsme si měli nacvičit a posléze zahrát nějakou reklamu, kterou
známe z TV. Všem se to líbilo. Potom jsme šli hrát fotbal ve třiceti lidech
, na třicet branek. Následovala reklama kapitánů a potom se šlo na oběd, ke
kterému bylo výborné rizoto s příšerně ostrým kečupem. Po obědě se umylo a
uklidilo nádobí a pomalu se začali nafukovat rafty. Vypluli jsme na poslední
etapu do ČB. V jejím průběhu se jeden raft stal pirátským, začal přepadávat
jiné posádky a obíral je o členy. Největší bitvy byly o obě Martiny. Po
cestě jsme zdolali dvě šlajsny a dorazili do ČB. Tam jsme se seznámili
s městem, kde strávíme poslední večer a noc tábora. Po důkladném vyčištění a
sbalení raftů následovala večeře, po které šli někteří makaci a kapitáni
hrát fotbal. Pak jsme zasedli k poslednímu táborovému ohni u kterého mimo
jiné dva kapitáni mlátili pádlem bezbraného makaka, ale mnozí ví, že si má
svou visačku hlídat. Večer zakončil Akademik s kytarou.
neděle 10. srpna (15. den tábora)
Nastává poslední a nejsmutnější den celého tábora – čas
loučení, slz a plácání po ramenou.
Ráno některé spáče probudili již první paprsky právě
vycházejícího slunce, které po chvilce zalilo září celou tribunu TJ METEOR
pod níž spala většina makaků a pár zástupců admirality. Následný východ
slunce byl předzvěstí krásného a parného dne, velmi podobného těm
předcházejícím, což nám pomohlo na chvíli zapomenout na blížící se
rozloučení.
Konečně poslední dřímající makaky probudila ze sna dosud
velice neobvyklá slova: „Makaci, máte tady horký čaj“. To ale nebylo
všechno, toto ráno jsme se nemuseli ani jít koupat do nedaleké Vltavy. Jen
jsme si sbalili spacáky a karimatky, umyli poslední nádobí a všici hojně
využívali nevídaného luxusu místní tělocvičny (hlavně díky včerejší
krupicové kaši). To už se Karel nafukoval našimi bágly, jež odveze na
vlakové nádraží. Tak po půl hodince přiduněl Karel zpět na Meteor, aby si ho
převzali vedoucí IV. Turnusu. Následně všichni, včetně kapitánů, vyfasovali
balíček s jídlem a na památku račí trička v tmavší zelené béžově vyblité
khaki barvě. Pak všichni smutně popadli zbývající batohy vyrážejíce na cestu
přes ČB na nádraží. Následoval rozchod. Makaci začali plenit nedaleké
obchody, na vybrané jedince čekala admirálská odměna za bobříka mlčení
v podobě zmrzliny.
Když se pak všichni shromáždili, vecpali do vlaku a
přetrpěli dlouhou a nesmírně náročnou cestu zpět na Hlavní vlakové nádraží,
čekalo je dlouhé loučení. O jeho průběhu nelze říci více přesných informací.
Nakonec lze vyzdvihnout obdivuhodnou trpělivost
kapitanátu, který zvládal celou tlupu makaků od začátku do konce!
AHOJ
Slovo závěrem
Na závěr bych chtěl připomenout, že Cenu Aloise Jiráska
vyhrála Katka A.. Snad ani nemusím říkat, který příspěvek je ten její, ale
přeci: je to ten z 31.7.. A ještě jedna perlička na závěr: Všimněte si, že
náš tábor začal 27. srpna a skončil 10. srpna. To je docela solidní úspora
času, vezmeme-li v úvahu, že tábor trval 14dní. Vlastně 15. Ale modří už
vědí.
Čau Gizmo