Ahoj,
jak se už pomalu stává tradicí, po táboře se nenudím,
naopak, ta pravá sranda teprve začíná. Znovu se učím psát na počítači a
musím se přiznat, jde mi to celkem dobře. Přepsat celý deník mi trvá jen
týden, přestože Vy ho smolíte celých čtrnáct dní. Nejspíše to způsobuje moje
zručnost s moderní výpočetní technikou, přirozená učenlivost, trpělivost,
schopnost přinutit se k práci a nadšení z ní, píle a mé mnohé další kladné
vlastnosti, na které si zrovna nemohu upamatovat. Doufám jen, že mnou
vynaložené úsilí a dešifrovací schopnosti, nepřijdou vniveč. To už je ale na
Vás, abyste elektronický deník ocenili. Snad Vám čtení Vašich výplodů na
dalších řádkách připomene něco hezkého, co jsme spolu prožili. Nakonec bych
snad jen připomněl, že se snažím deník přepsat písmenko po písmenku, tzn. i
s chybami pro Vaše pobavení. Hlavním dův….., ale modří už vědí. Dost už bylo
alibismu, tak se dejme do deníku.
Gizmo
Obsah:
- 1. den – z Prahy na Soumarský Most
- 2. den – po vodě do Pěkné a vlakem a pěšky zpět
- 3. den – přesun přes Vyšší Brod na Herbertov
- 4. den – DPH na Herbertově
- 5. den – po vodě do Rožmberka a pěšky zpátky
- 6. den – přesun na Zátoň
- 7. den – DPH na Zátoni
- 8. den – přesun přes Český Krumlov na louku Slona
vraného - 9. den – pěší výlet do Českého Krumlova
- 10. den – DPH na louce Slona vraného
- 11. den – Makačí den
- 12. den – výstup na Kleť
- 13. den – návrat z Kletě
- 14. den – přesun do Českých Budějovic
- 15. den – návrat do Prahy
- Slovo závěrem
sobota 31. července (1. den tábora)
Příjezd na Soumarský most.
Něco kolem 12 hodiny přiduněli vlaky všichni makaci (až
na vyjímky) spolu s několika členy admirality na tábořiště Soumarský most.
Tam už čekal Karel a zbytek kapitánů. Po chvíli jsme začali stavět stany a
plachtu, pod ní jsme pak nanosili erár a Karel odjel s několika makaky pro
dřevo. Zanedlouho byl Karel zpět a „všichni“ makaci pilně řezali, štípali a
skládali přivezené dřevo.
Když bylo hotovo pronesli nejvyšší kapitáni „uvítací řeč“
a poučili nás o chování během tábora. Poté jsme se rozdělili do posádek a
podělili o kapitány. K večeři, jak je už tradycí, byly vlastnoručně opečené
buřty. Na závěr dne se všichni sesedli k táborovému ohni a vyslechli si
další pokyny k zdárnému přežití tábora. Když bylo řečeno vše, co bylo třeba,
objevila se v šeru jistá osoba. Představila se jako dcera známého českého
horolezce Jozefa Rakoncaje. A pozvala nás na aklimatizační výstup na Stožec,
kde zrovna trénuje její otec. Pak jsme unavení a vysílení šli po dlouhém a
náročném dni spát.
neděle 1. srpna (2.den tábora)
„Budíček“, probudil nás Gizmův hlas, makaci „nadšeně“
vylézali ze svých stanů a „střemhlav“ se vrhali do objetí vln vltaských. Po
osvěžující koupeli jsme se odebrali zpět. My, posádka č.1, jsme kvapně
chystali snídani, jelikož se slunce schovalo za temné mraky z nichž začaly
padat nemalé kapky vody. Ty nám pak kazily náladu skoro celé dopoledne.
Nafukování raftů doprovázel též nepříjemný déšť, avšak
přes něj jsme práci úspěšně dokončili. Následovala mnohými obávaná a
vyčerpávající 1. etapa, na které se mnozí nováčci učili rozumět a poslouchat
pokyny lodivodů a kapitánů. Kromě pádlování jsme také odškrtávali vlaky,
které nám ujely a dvě posádky aneb 1.-„Dřem po dně“ a 5.-„Příšerky a.s.“ se
rozhodli mezi sebou závodit. Spíš šlo o to, že Ondra (bocman) chtěl pokořit
svou sestru, což se mu však nepodařilo, jelikož souboj dopadl remízou -1:1.
Avšak tyto výsledky nelze brát vážně, protože Příšerky si svou situaci
zjednodušily tím, že se neřídily předem stanovenou dohodou (Ondra – jejich
kapitán x Honza – náš kapitán – nebudou svým osádkám pomáhat). Nakonec se
nám všem podařilo bezpečně přistát a dokonce jsme zjistili další vlakový
spoj. Než vlaková souprava dorazila, stihli jsme si zahrát na slepých
kolejích úspěšnou hru Městečko Palermo. Také nás zde, u vlakové zastávky
navštívil sám velký horolezec Rakoncaj. Od něj jsme se dozvěděli, že v 50.
letech rudé gardy vyhnali lámy z Tibetu, a že on narazil na jejich stopu a
od nás chce abychom mu pomohli s hledáním…..
Večer u ohně nás vedoucí seznámili s programem
následujícího dne. Po několika písních došla řada i na našeho oslavence
-Akademika-, který oslavil třiadvacáté narozeniny. Tato příležitost se
neobešla bez tradiční koupele oslavence. Po gratulacích jsme se opět vrátili
k ohni a ke zpívání písní. Asi kolem půl jedenácté zazněla naše
nepostradatelná a všemi milovaná ukolébavka „Hajduly dajduly“ a šlo se spát.
Dřem po dně
pondělí 2. července (3.den tábora)
Jako každý den ráno nás v osm hodin vzbudil hlas jednoho
z kapitánů. Makaci vybíhali ze stanů a před nevěřícími zraky ostatních
kempujících, kteří seděli před svými stany zachumlaní v mikinách se vrhali
do vody. Poté, co se klepající makaci vrátili ke stanům, začalo obávané
balení. Někteří makaci se sbalili den předem anebo brzy ráno, ti cosi
nesbalili včas, toho trpce litovali. Zoufale pobíhali mezi bágly, napůl
sbalenými stany a erárem hledajíce kusy svých věcí. Po snídani začal
Akademik nakládat Karla, přičemž zuřivě metal špatně sbalenými karimatkami
po jejich majitelích. Mezi majitele patřili také Gizmo s Honzou. Zatímco si
Gizmo tu svou poctivě sbalil, Honza ji s výkřikem „Kdo si dovolil vyhodit
admirálovu karimatku?!“ nacpal násilím do Karla i přes Akademikův odpor.
V 10 hodin přijel pro makaky autobus nápisem boubintour,
který měl za zrcátkem zastrčenou větev. Kapitanát byl nadšen a ihned se
začalo spekulovat o možných přírodníchozdobách Karla.
Cestou byl v autobuse klid a dokonce nebyl ani žádný
Medvídek Blinky Bill, což je úspěch.
Vystoupili jsme v Nepálu (Vyšší Brod) a vydali jsme se
přes sedlo Maria Rast.
Dolezli jsme na vrchol, kde u kláštera seděl mnich Láma Canc, který obral
chudé hubené dívky o sušenky, dal nám psa a propašoval nás přes hranice.
Cestou dolů ze sedla jsme dumali o tom, jak si naklonit
bohy pomocí hadříků, provázků a modliteb, jak nám poradil mnich.
Když jsme přešli sedlo a konečně stanuli ve městě Karma nafoukli jsme rafty
a vydali se dolů po řece. Etapa byla krátká, ale divoká. Sjeli jsme jez
(nikdo se neutopil) a pokračovali jsme silným proudem dál. Cestu jsme si
spříjemňovali vodními bitvami a Kikininým zpěvem. Po přistání na tábořišti
makaci postavili stany a snědli večeři. K jídlu byl velmi, velmi kořeněný
guláš.
Klid spokojeně trávicích makaků náhle přerušil výkřik:
„pádlo“. Všichni se podívali k řece, kde na hladině plavalo pádlo. Honza se
Olympijským skokem vrhl do kanoe a po způsobu kovboje, chytajícího uprchlý
dobytek, pádlo dostihl.
Když se setmělo sesedli jsme se k ohni a zpívali. Náš zpěv byl ale náhle
přerušen příchodem nějaké osoby. Navštívil nás sám veliký horolezec Rakoncaj
a předal nám mapu oblasti. Když odešel pokračovali jsme ve zpěvu. Kytara se
po chvíli přesunula od Míši k Pepovi. Pepovy estrádní vložky rozesmáli
všechny makaky i kapitanát. Nakonec se kytara vrátila zpět k Míše a po
několika dalších písničkách zazněla Hajduly Dajduly.
Pyraně
úterý 3. července (4. den tábora)
Jako každý den ráno v osm hodin nás vzbudil hlasitý hlas
jednoho z vedoucích a museli jsme jít do studených vln Vltavy! Pak jsme se
šli převléci do stanů, do suchého oblečení a šli na snídani. Později jsme
všichni Makaci šli sjíždět Vltavu okolo balonků na čas byla sranda. Potom
jsme šli na oběd na hrachovou polévku byla dobrá! Po obědě jsme šli do lesa
hrát hru že je ňák 30 obrázků a ty si je musíš zapamatovat. No a večer byl
slavnostní oheň Lucka byla povýšená na lodníka a Šimon na plavčíka. Potom
už, jsme jen spívali různé písničky a později večer jsme šli spát.
Ahoj Mimikry
středa 4. července (5. den tábora)
Bylo středeční ráno a zřejmě by bylo monotóní vyprávět o
tom, že jsme se šli koupat do řeky, a že všem se to líbilo. Poté následovala
mojí posádkou připravovaná samozřejmě výborná snídaně. Po snídani jsme se
šli štěpit. Ondra čuňař nám připravil Blbouny. Hra byla úspěšná, i když jen
ti služebně starší makaci pochopili, že spočívá v co nejrychlejší rotaci a
nejkrkolomnějším pádu, jak nám předvedl Michal, který zatlačil kolík téměř
až do země. Nakonec zvítězil malý Jirka. Dále jsme hráli hru na paměť, v níž
neprohrál téměř nikdo. Poté jsme poobědvali plněné – neplněné knedlíky s
ovocem. Sbalili jsme si kouzelňáky a následně odduněli na raftech. Sjeli
jsme si jez a pokračovali dál směr Rožmberk. Během této cesty se mezi
posádkami raftů rozpoutali vodní bitky, končící naštěstí jen kompletním
vypráním makaků. Když jsme dorazili do cílového města, makaci jako mysli
zbavení rozpoutali hotové vodní peklo, ale naštěstí jen na chvíli. A co se
dělo dál? Sjeli jsme retardéru, a poté jsme na břehu zakotvili a složili
rafty. Ve městě nám byl dán rozchod a my se rozešli. Po pětačtyřiceti
minutách usilovného nakupování a hledání rudého gardisty jsme se sešli před
tamním domem nevalné pověsti zvaným Kamasůtra a byli jsme násilně odsunutí
směr mučírna. Během cesty jsme narazili na již zmiňovaného rudocha, který
ale začal zbaběle prchat nemaje sebemenšího důvodu, vždyť makak přece
nekouše. Poté, co byl rudoch polapen a nechtěl nic říct, přišla na řadu
mučírna, kde jsme na něm vyzkoušeli všemožné mučící nástroje. Když vše
vyzradil, mohli jsme se vydat na zpáteční cestu do tábora, během níž jsme si
opětovně zahráli hříčku na paměť, tentokrát se přenášela zpráva. Po příchodu
do tábora Majda uvařila těstoviny s omáčkou. Bylo to dobré, ale omáčky bylo
málo! Po večeři jsme se sešli u ohně, hráli a zpívali si. Málem bych
zapomněl na příjezd našeho zarostlého Mikyho. No a to už je opravdu vše.
Dobrou noc a spát.
Aqua Sheep
čtvrtek 5. srpna (6. den tábora)
Ráno proběhlo překvapivě jako každé
jiné. Po sbalení zavazadel a stanů se vše převezlo do Karla a začala další
etapa.
Ta byla jako vždy prokládána
přestávkami na jídlo kde se někteří my dozvěděli o Honzově alergii na ryby a
zákeřnými vodními bitkami.
Po doplutí do Zátoně jsme se ubytovali
ve vodáckém tábořišti a do večera se už nic nepořádalo. K večeři byl žádaný
smažený sýr a po posezení u ohně se šlo spát.Bohužel ne na dlouho. Před
půlnocí nás vzbudili, na nás až příliš čilí, vedoucí.
Dotírali tak dlouho dokud se všichni makaci nerozhodli opustit teplo svých
spacáků. Poté jsme se vydali do lesa kde nás, po jednom, pouštěli na cestu
označenou pochodněmi a svíčkami.
Cesta vedla lesem, polem, kolem strašidel až do starého kravína kde nás
čekali další ospalí účastníci výpravy. Po příchodu vedoucích jsme se vydali
do tábora a do už vychladlých spacáků.
Příšerky a.s.
pátek 6. srpna (7. den tábora)
Milý deníčku,
Jaký by to byl den, kdyby nezačal tou
příjemnou ranní koupelí a písničkou „Ráno“! Vstávalo se nám ale dobře,
protože budíček byl díky noční hře posunut až na 9. hodinu.
Po snídani se všem lepily prsty,
jelikož med neměl tu pravou konzistenci. Když si je všichni umyly,
zanedlouho se opět k sobě připojily smůlou. Ondra totiž organizoval výlet na
dřevo. Bylo hrozné vedro, a tak se šla hrát Štěpná hříčka do vody, o jejíž
štěpnosti jsme se dozvěděli později. Hra spočívala v tom, že každé družstvo
mělo naplnit svůj ešus vodou, ale pouze pomocí jídelní lžíce. Když se
vyhlašovali výsledky, mnoho makaků mělo velikou chuť zabít Ondru, protože
pořadí bylo předem určeno čísly na dně ešusů. Byli velice rozčíleni, a proto
se šli odreagovat cákáním na právě projíždějící vodáky.
Bylo jim úplně jedno jestli to byla
kanoe, raft nebo pálava, Čech, Němec nebo Vietnamec, každý dostal stejně.
Když zrovna nebyla na blízku žádná oběť, kolovala mezimakaky vodní bomba.
Někdy ať už úmyslně, nebo ne, přistála někdy na velmi intimních místech.
Drkotající zuby, fialové rty a husí
kůže po celém těle, podnítili admirála k odeslání všech na teplou nudlovou
polévku.
Po obdržené zprávě se makaci rozdělili
do svých osádek a vydali se na dlouhou, strastiplnou, zmapovanou cestu.
Čekali nás na ní kapitáni, u kterých nás čekali těžší ilehčí úkoly.
Po zdolání této cesty jsme dorazili až
k ruinám chrámu, kde na nás čekal mnich oděný v oranžovém hábitu, který byl
nápadně podobný Honzovi.
V chrámu jsme našli rýč podivné
stříbrné věci, dva stanové kolíky a bednu s pěti vzkazy, které byly naprosto
stejné.
Při návratu do tábora nás již z dálky
vítali zářivě barevné neony fast foodu Mc Vaníček. Za chvíli již na tácech
rostly hory Rakburgerů. Všichni jedli jako o závod,avšak rekord opět nebyl
pokořen.
Byl to opravdu vyjímečný večer, protože
kromě Rakburgerů jsme mohli nasávat i vychlazený multivytamín. Po hostině
jsme se odebrali k ohni, kde jsme se naučili velmiduchaplnou hru „polínko“ a
na přání se hrála písňohra „Máma mi dala korunu“.
Po tomto si makaci vyžádali koncert
světoznámého zpěváka Pepy. Při písni „Nosím černý brejle“ vypuklo davové
šílenství, které ještě umocnily mexické vlny a jásotfanynek, které chvílemi
omdlévaly a po koncertu se dožadovali autogramu.
Přídavek už bohužel nebyl, neboť se
kytary zmocnil závidějící Akademik. Poprvé za tábor se Hajduly zpívala bez
doprovodu kytary.
Ahoj,
Dřem po dně
sobota 7. srpna (8. den tábora)
Dnes ráno jsme vstávali v 8 hodin a 11 minut. Možná, že
šlo o záměr, ale pravděpodobnější bude že kapitáni zaspali. Ani dál vše
neprobíhalo jako obvykle. Místo vyřvávání „Budíček!!!“ v podání někoho z
kapitánů nás probudilo vyřvávání „Zas je tu ráno.“ v podání kapely snou a
stříbrného chraptivého magnetofonu, stojícího na střeše Karla. Věřím, že
stejně jak zpěvačka v oné písni si i v duchu makaků stěžovala „zas je tu
ráno“, když byli brutálně nahnáni do brutálně ledové vody s moravou opět v
čele.
Když se zimou zmodrofialovělí makaci doklepali zpět do
stanů a převlékli do suchého, čekala je snídaně (chleby s paštikou nebo
zbytky pomazánky) a potom už balení.Zatímco se makaci zoufale snažili nacpat
své záhadně zvětšené věci do záhadně smrsklých tašek přijeli dva (pro makaky
neznámí) lidé, ze kterých se později vyklubali bývalá kapitánka a její
přítel jak řekl Akademik. Poté co se všechen erár, stany, spacáky a
boulovité tašky s praskajícími švy shromáždili na obrovské hromadě vedle
karla, začalo nakládání. S sebou jsme vezli i dřevo, přece jim ho tu
nenecháme. Když absolutně přeplněný Karel odduněl makaci se svými kapitány
naskákaly do raftů a vydali se na nejdelší etapu, na které bylo nejen
nejvíce jezů, ale bohužel i nejvíce volejů. Na volejích nedostal úpal nikdo,
přestože (jak už to tak bývá) jsme jeli v tom nejhorším vedru. Když všichni
přežili i depresivní fabriku ve Větřní přišla první šlajsna, kterou makaci i
kapitáni v pohodě zvládli. Projeli jsme potom ještě několik šlajsen a jezů
(všichni to ve zdraví přežili), až přišla očekávaná Královská. Všechny
posádky si jí sjeli několikrát a vyzkoušely všechny způsoby (popředu, pozadu
a z obou stran). O polohu dnem vzhůru se postarali Vašek a Míša. K vidění
byl i odvážný seskok z vodopádku v podání Kikiny na singlu nebo pokus o
sjetí jezu na duši od kola. Dobrodruh který to zkoušel, naštěstí od nás
nebyl.
Když se všichni dostatečně vyřádili, vydali jsme se dál.
Nečekali nás už žádné jezy (bohužel) pouze voleje (trojnásobné bohužel).
Posádka Pyraní s kapitánem Michalemse poněkud zdržela vzadu a potkala cizí
vodáky, kteří právě popíjeli cosi žlutého z láhve od rumu. Samozřejmě jsme k
nim přirazili a Michal si také lokl žluté tekutiny podezřele páchnoucí
rumem, o které nám paní tvrdila, že je to šťáva. Myslím, že jí to nikdo
nevěřil zvláště když se Michal napil ještě něčeho z láhve Magnesie,
prohlásil že „to má sílu“ a takto osvěžen pádloval dvojnásobně, takže jsme
snadno dohnali zbytek makaků.
Po nějaké chvíli se v zatáčce objevila Sloní Louka.
Makaci jásali a z posledních sil vylézali na břeh, kde padali vysílením.
Bohužel se ala museli hned zvednout,vykydat rafty a postavit tábor. A večer
byly bramborové placky (mnoho makaků se přecpalo do bezvědomí) a potom se už
všichni sesedli k ohni. Nejprve jsme se dozvěděli, co budeme dělat další
den, výsledky různých her a tak podobně, potom jsme si s Míšou zazpívali
několik písniček a nakonec přišla řada na Pepu. Božský Pepa zahrál „černý
brejle“. Bylo to úžasný. Muži plakaly, ženy omdlévaly, děcka křičela.
Mexické vlny se vlnily. Zuřivé fanynky odrážel božský Pepa kytarou a
notodržičem Ondrou. Makaci vyráběli laserovou šou pomocí baterek. Z třísek
si udělali napodobeninu zapalovačů a většina jich hystericky ječela. Po
několika přídavcích bohužel předal kytaru akademikovy se slovy „Musím
přestat nebo to přestane bejt sranda začne to bejt trapný“. Akademikova
popularita samozřejmě ani zdaleka nedosahuje té Pepovy, a tak se makaci
postupně vytráceli a když konečně zazněla i Hajduly Dajduly, odebralo se do
stanů i těch několik posledních.
neděle 8. srpna (9. den tábora)
Ráno, zas tu bylo ráno, které – jak už to tak bývá
obsahovalo makaky, vodu, makaky stojící ve vodě, makaky ležící ve vodě a
makaky řvoucí ve vodě. Mokré hladové opičky se rázem transformovaly do
suchých přežraných opic dychtících po návštěvě hlavního města Nepálu –
Káthmandú. Leč, každá cesta vyžaduje svoji přípravu a v tomto případě tomu
nebylo jinak. Sbalení raftů, suchých věcí, jídla na cestu, pílení dřeva a
mnohých dalších – nebyla otázka pěti minut. Ovšem těsně před tím, než
rozzuření kapitáni začali bušit hlavou do Karla, bylo veškeré makactvo
přichystáno na dalekou a vyčerpávající cestu přes rozpálené pláně Nepálu.
Putování bylo dlouhé a náročné, ale nakonec všichni ve
zdraví dosáhli svého cíle, vztyčili vlajky v centru Káthmandú a zakoupili
ledovou tříšť. Následný takřkadvouhodinový rozchod vyvolal v řadách makaků
neskrývané nadšení, které bylo ještě více posíleno peticemi za odklizení
kyslíkových bomb z Kletě. Makaci se vrhli vyrabovat obchody a zároveň mámit
z nic netušících turistů podpisy.
Penězů zbavení makaci se po znásilnění Káthmandú vydali
vstříc černým a temným tunelům zdejšího grafitového dolu, kde si, jako
obvykle, s úchvatným nadšením zmalovaliobličeje, aby následně zbarvili bazén
do černé inkoustové barvy. Tento záměr se – samozřejmě – povedl.
Výprava se nachýlila ke svému konci a tak se umyté a
voňavé makactvo vydalo na cestu zpět do hlavního ležení. Půlka po vodě,
půlka po souši. Tvrdé a nelítostné počasísi vybralo svoji daň a pěšáka
Tomáše přepadl na opuštěné prašné cestě blinkaču.
Ve stejný okamžik se vodní skupina plácala na královské,
kde se kapitanát tvářil jako silně profesionální tým vodáků. Smutné na této
skutečnosti bylo, že jim to celédiváctvo sežralo.
Všechno má svůj konec, čili to zkrátíme. Po návratu všech
členů velké káthmandské výpravy se spáchala večeře a následně oheň, který se
vinou jednoho osamocenéhopolínka stal ohněm povyšovacím, čehož zákeřně
využili hned tři makaci, kteří se posunuli o jeden společenský stupínek výš.
Netrvalo dlouho a makactvo (včetně kapitánů) započalo
rituál spánku.
pondělí 9. srpna (10. den tábora)
Den začal obvyklím buzením a počítáním. Všichni se jako
obvykle vrhli do vody až na kapitanát, který do vody odjel na lyžích. Po
této, tak příjemné koupeli se všichni těšili na snídani, kterou připravila
pilná služba. Po snídani si každý nafoukl balonek, který si přivázal
provázkem kolem oblasti pasu a začali štěpit hříčku zvanou „mravenci“,při
které šlo o prasknutí prdelky ostatních. Tuto hříčku vyhrál velkej Jirka.
Další štěpení bylo s barevným proužkem krepáku na ruce, který se strhával z
paciček, ale aby to nebylo jednoduché, tak jen určitá barva kosila jen
jednu barvu postupně byly asi tři kola a potom makačí závody v běhu na
lžích, který probíhal v kategorijích makaci a makačky. Behalo se kolem
kolíku z jedné strany a kolem druhého kolíčku z druhé strany otočka a zase
zpět a finále bylo k Exině a zpět, při semifinále přiduněl Karel, ale
protože Exina už byla na místě, tak ji Karel ještě více zploštil při běhu
makaků vyhrál Ondra van Morava a Jirka starší při běhu hodil strašného tygra
a statečně doběhl s lyžemi na rameni a později při běhu makaček vyhráli obě
Martiny z Moravy, protože doběhly stejně a přišla nejuchylnější část dne
lezení po laně se zavázanýma očima, ale ti co zrovna nešli si namazali své
jemné rtíky rtěnkou s dostatečně teplou barvou a obtiskli si hubičku na
papír a později ji vylepšil barvičkami, ale po namazání a obtisknutí všech
makaků se ozvalo: „Hurá na Pepu“ a přišlo namazání Pepy a Mikyho. Později
přišla hra při které nám pomohl malý Dalajláma a okamžitě jsme začali
prohánět Lámy po lese a ti nám řekli, jak přivolat šamana Mustafu a to tímto
způsobem: Na kolečko napíšeme z jedné strany jméno posádky a z té druhé
jméno které chceme přivolat. Potom musíš kolečko spálit pomocí jednoho
polénka a potom popel musel být rozsypán do řeky, no přivolat Mustafu byl
problém, ale když přišel, tak začal huhlat a ukazovat a tak se mu povedlo
získat pět karimatek , pět pochodní, Vaňase a bombičku od každé posádky
dostal také obrázek z barevné rýže a řekl nám že Bralajláma je převtělen do
Exiny řekl nám to až po tanečku kolem obrázků a pokřiku hača pača. Po této
šílenosti byla večeře a u ohně začal makačák a začaly světlušky.
Aquasheep
úterý 10. srpna (11. den tábora)
Makačí den
Makačí den začal vlastně už včera, v pondělí. To se
poznalo především tak, že se po předání vlády a instrukcí makakům přeměnili
kapitáni na trávicí soustavy, které následně zmizeli i s hoboky.
Po chvíli následovala první makačí štěpná hříčka
„Světlušky“. Po jejich velkém úspěchu se makaci sesedli k ohni a ti
nejvytrvalejší mohli pozorovat velmi záhadnýodjezd většiny „žaludků“ směrem
ke Královské. Ráno začalo ne zcela obvykle, neboť pokračoval makačák.
Vstávalo se až v 830 a ranní koupel byla do jisté míry dobrovolná. Pak
následovala snídaně v režii Martin: houska s máslem a marmeládou. Nebudeme
zapírat, že Martiny se starali o hladové krky i trávicí soustavy po celý
makačák. Po snídani se čekalo až přiduní Karel, abychom mohli do lesa pro
velmi nadprůměrnou soušku. Tu se nám nepovedlo, po příjezdu Karla, přinést
do tábora ani z poloviny.
Následovala svačina a po ní se část makaků štěpila při
městečku Palermu, část se válela ve stínu na karimatkách a zbytek tvořili
první pokémoni blinkaču, kteří se dokonce dne značně rozmnožili. K obědu
byly sladké nudle s velmi pestrou přílohou: rozehřátou čokoládou, skořicí,
cukrem či omastkem. Po vydatném obědě se náležitě odpočívalo, protože byla
na řadě Rozplétačka organizovaná Moravou. Když se nám ani po páté nepodařilo
se rozplést, přišla na řadu svačina. Opět se dlouze povalovalo ve stínu nebo
čvachtalo ve vodě.
Poslední štěpnou hříčkou byla Trojnožka, hned po ní konal
kapitánský soud. Po večeři byl zapálen slavnostní oheň a tímto úkonem také
končil i makačák. Na závěr dne násnavštívil sám velký Rakoncaj a sdělil nám
poslední informace o následujícím výstupu na horu Kalamandra, kde se za
noci, kdy padají z nebe ohnivé koule, zjevují předešlé inkarnace lámů. Tedy
i Bralajlámy. Pak nám Rakoncaj rozdal mapy s výchozími stanovišti. Pozdě
večer zazněla hajduly dajduli a šlo se spát.
Příšerky a.s.
středa 11. srpna (12. den tábora)
Milý deníčku,
po makačáku začal den opět ranní koupelí. Vymrzlí makaci
se následně ohřáli teplým kakaem, a poté pílením dřeva. Piliny létaly všude
kolem tří pil a pot tekl proudem. Před infarktem makaky zachránil výkřik :
„Petrovy vjeci!“ Nadšení všech bylo obrovské, vždyť se na ně těšili celý
dlouhý rok! Fanoušci rychle obsazovali ta nejlepší místa v první řadě. Když
se sál naplnil do posledního místa, publikum ztichlo, roztáhla se opona a
strýček Míťa uvedl hru s názvem „Modrý model“. Během představení se veškerý
makak dobře bavil a z divadla odcházel i mravně poučen. Poté se vyhladovělí
makaci vrhli po svých ešusech, aby uspokojili své kručící žaludky. Po obědě
jsme si zabalili bagáž a vyrazili z tábora. Posádky společně došli až k
vlakové zastávce, odkud se každá odebrala na dlouhou a strastiplnou cestu na
Kalamandru. Při této expedici přepadli některé makaky dva velmi známí
pokémoni. Na určené místo však nakonec dorazili statečně všichni i když pár
posledních posádek velkou oklikou. Někteří šli dokonce tak dlouho, že si
museli nasadit předem zakoupené dýchací přístroje. V základním táboře je
však čekali nadšené makačky s hrstmi plnými borůvek, a tak rychle pookřáli.
Když přišel čas uvařit večeři, zjistilo se, že voda došla. Do Karla byl
proto vyslán Gizmo s Michalem. Asi po hodině začala táborem putovat zpráva o
jejich zmizení. Makačky se o oblíbené kapitány velmi bály, a proto byl na
jejich záchranu vyslán specializovaný tým odborníků. Akce byla naštěstí
úspěšná, a tak se již za chvíli začaly zapalovat první vařiče. Po jídle
většina makaků nešla spát, jelikož se psychicky připravovala na noční výstup
na vrchol Kalamandry. Kolem jedenácté už byli všichni připraveni k výstupu,
navázáni po posádkách na horolezecká lana. Cesta byla náročná, ale
dobrodružná. Když byl vrchol dobyt, vylezl zpoza balvanů duch Bralajlámy a
řekl, že nám dá poklad, když se budeme dobře starat o jeho převtělení
– Exinu. Cesta zpět už byla v pohodě. Po nalezení všech spacáků všichni
sladce usnuli. A hvězdy padali dál.
Ahoj,
Dřem po dně
čtvrtek 12. srpna (13. den tábora)
Ráno jsme se probudili na nezvyklém místě. Tábořili jsme
totiž v CH.K.O. Kleť , kde je koupání zakázáno, museli jsme se tedy co
nejtišeji!
Vyjmečně jsme se nekoupali, nebylo kde, nejbližší zdroj
vody ležel 400 kroků daleko. Po snídani (chleby s paštikou) jsme sbalili
všechny 4 stany (pro 19 makaků a kapitanát) a vydali se na dlouhou
strastiplnou cestu zpět do tábora. Makaci a většina kapitánů se spokojila s
obyčejnou chůzí, Míša a Gismo však rozhodli pro sjetí strní stezce na
lyžích. První jel Gismo poté jela Míša a nakonec po kamenité cestě kde se
vysekal Akademik. Akademikův výkon byl zajímaví Akademik se ale nakonec
zvedl a pokračovali jsme dál. Exina (pardón) Bralajláma putovala mezi makaki
Ti kterým se té „Cti“ dostalo jistě hluboce soucítili z psovodem Ondrou,
táhnout se z obrovskou Exinou v Tropickém vedru nebylo jen tak, a dokonce
jsme měli i mějaké blynkače.
U supermarketu nám rozdali „Luft“. A všichni padli. Když
nás kapitáni probudili a dotlačili do tábora nahnali nás do vody, ale
většina makaků šla úplně dobrovolně (třeba jim chyběla ranní koupel). Po
koupeli a chvilkovém se válení na karimatkách nám Zdeňek rozdal rizoto. Poté
přišlo zase válení a koupání prostě klid, dokud nás Vašek nezavolal na
štěpnou hříčku. Po posádkách jsme dostali na hlavu „mlhu“ (pytlíky) a
rozhazovali jsme míčky na červená víka od hoboků. Poté Miki procházel kolem
makaků s krabičkou modrejch a hnědejch korálků „Jdeme do lesa“. Zde nás
čekala hra na pašeráky. Když byly všichni svlečeni a prohledáni, vrátili
jsme se zpět do tábora, kde několik makaků pomáhalo Tereze s večeří a druhá
polovina hrála městečko palermo. Honzovi náhle zazvonil mobil, něco breptal
a poté vykřikl „skvělá zpráva Milan přijede“. Večer u ohně jsme ho vypískali
jak bylo domluveno a uspokojili nás jen Pepovy „černý brejle“. Večer byl
také poslední povyšovací oheň. Několik makaků bylo povýšeno, ale po dlouhé
době se také stalo nepovýšení Jirky. Pomalu se makaci uklízeli ke spánku, a
v tu ránu je probudilo hřmění, blesky a stany padající na spící makáčky.
Vedoucí pobíhali přestavovaly špatně postavené stany a Kikina uklidňovala
svým krásným zpěvem až nakonec všichni spokojeně usnuly.
Pá Pyraně
pátek 13. srpna (14. den tábora)
Díky menší bouřce předešlý večer se ráno nekonalo obvyklé
koupání, což většina makaků nadšeně uvítala. Našel se všeho všudy jeden,
který se do vcelku teplé vody vrhnul. Řekl bych že není třeba jmenovat.
Následné takřka dvouhodinové balení umučilo kapitány i
makaky takřka k smrti. Ovšem vše se zvládlo a tak se vyrazilo směr České
Budějovice. Dlouhou etapu lehce ztížili hordy pokémonů , které se
nemilosrdně vrhaly na nebohé makaky. Inu, ani to celé výpravě nezbránilo v
cestě a tak se nakonec přeci jen dorazilo do cílového tábořiště. Mezi tím se
samozřejmě ještě vyzvedla část pokladu lámů.
V Budějovicích proběhlo několik málo loučení, velký
úklid, balení a následně poslední táborový oheň.
sobota 14. srpna (15. den tábora)
Poslední ráno začalo tradičně budíčkem. Poté začala
snídaně a k ní jsme měli čerstvé rohlíky s nutelou. Po umytí nádobí se
nakydal Karel a odduněl s našimi věcmi na nádraží. My jsme tam odešli po
svých. Na nádraží jsme dostali rozchod a když jsme se opět seskupili
nastoupili jsme do vlaku a odduněli do Prahy, kde nás přivítali naši drazí
rodičové.
Slovo závěrem
To je konec raka.
Uf je to také konec mé kratochvíle. Co říci na závěr?
Snad jen to, že Vám musím poděkovat. Tentokrát jste se svého úkolu zhostili
velmi dobře a já nemusel po vás nic luštit. No, jedna výjimka by tu byla.
Černá výjimka! Černá se vším všudy. Sajmone „Černý“! To bys nebyl ty, aby
ses nelišil. Ale i tak se to dalo většinou přečíst. Přesto, bych Vás nerad
přechválil. Je tu ještě jakýsi prostor na zlepšení. Co kdyby mě, příští rok,
někdo z Vás požádal, jestli by to nemohl přepsat za mě. Ujišťuji Vás, že to
nebude bráno jako „podlejzání“. Tak sem s žádostmi.
Ještě jedna připomínka na závěr. Při odborné korepetici
Akademikem, mi jím bylo navrženo, aby některé stránky deníku byly ohořelé.
Jde o ty, kde se na Akademikovu hlavu snáší kritika za jeho hru na kytaru po
vystoupení „božského“ Pepy. Dále žádá jména a adresy autorů. A
vyškrtnutí tohoto přídavku z deníku.
P.S.: Pro autory výše zmíněných příspěvků – Akademik
shání basebolku.
Ahoj Gizmo